Rozhovor s Tomášem, který je profesí osobním strážcem, o spojení výživy a sportu a o tom, proč si udělal náš kurz Poradce pro výživu

Dnes souhlasil s rozhovorem Tomáš, který vypadá jako Jaromír Jágr:) Tomáš má velmi zajímavou profesi, je osobní strážce. Taky 5x týdně chodí do fitka a posiluje, má za sebou cestu do Ameriky a životní restart.

Tomáši, co Vás vedlo k přihlášení se do kurzu Poradce pro výživu NutriAcademy? Lákala Vás změna profese nebo jste si dělal kurz spíš sám pro sebe?

Chtěl jsem si udělat kurz Poradce pro výživu jako doplnění mých stávajících. Mám již kurz instruktor fitness a instruktor kulturistiky a to vše koresponduje s výživou. Sport jako takový není jen o tom chodit do posilovny, na kurt, na ovál, atd. Ale pokud chce člověk trošku zúročit dřinu, kterou vkládá do sportu, velice úzce to souvisí právě se stravou. A pokud si to člověk vezme ještě ze širšího hlediska, což je pro mě podstatnější, nejdříve je strava pak až sport. Člověk nemusí rád sportovat, ale jíst prostě musí a pokud se objeví nějaké otázky typu chci zhubnout, nabrat svalovou hmotu, chci se cítit lépe nebo zdravotní komplikace tak věřím, že díky mému know-how diagnostikuji problém a dokáži tomu člověku pomoci.

 

Vy se věnujete sportu dlouhodoběji? Zdá se mi, že taky hodně spojujete sport s psychikou?

Sportuji cca od 6 let. Prošel jsem si řadou sportů. Mám rád jakýkoli druh pohybu. Činku jsem vzal do ruky poprvé v 9 letech, kdy si pamatuji, že jsem 9kg jednoručku zvedal obouruč:) V té době jsem dělal závodně atletiku a zanedlouho jsem zjistil, že díky činkám se člověk může stát rychlejším, doskočit a dohodit dál. To mě přivedlo k posilování s činkami. Jelikož jsem začal v útlém věku, sport jsem dělal kvůli radosti z pohybu, kvůli tomu že si u toho člověk krásně pročistí hlavu, mysl, trénuje disciplínu a udělá něco pro své zdraví. A jsem moc rád, že do této sorty lidi patřím a ne k lidem, kteří to dělají proto, aby se pyšnili a ukazovali před ruhými..

 

A díky sportu jste se dostal k profesi osobního strážce?

Dříve jsem byl u elitních jednotek AČR ale odešel jsem ze zdravotních důvodů, nedostal jsem adekvátní vybavení na výcviky a vše jsem podstupoval se základním vybavením a byla tam velká šance, pokud bych v tom pokračoval, že skončím na vozíku, v lepším případě skončím o berlích. Fyzická a psychická zátěž bez potřebného vybavení byla obrovská. Časem si ta zátěž začala vybírat daň na kostře. Naštěstí jsem si rizika uvědomil relativně včas a řekl si, že si nechci zahrávat se zdravím. Nicméně i tak jsem se nevyhnul trvalým následkům. A tak jsem z armády odešel a začal dělat osobního strážce. Díky zkušenostem z armády jsem se dostal do jedné firmy a pracoval jako osobní ochránce a bezpečnostní manager jedné rodiny. Práce to byla neskutečně psychicky náročná, ale bavila mě a naplňovala. Postupem času jsem byl rychlejší, preciznější. A i díky tomu pokud práce člověka baví, umí se tomu více oddat, dává tomu více než musí a práce ho tak nevyčerpává, ale může ho dokonce nabíjet a naplňuje ho.

  

Působíte tedy už jako trenér? Všímáte si ve fitku nějakých nešvarů?

Díky následkům z armády jsem již nemohl cvičit s takovými vahami nebo jsem musel vypustit některé cviky a sporty úplně, nicméně díky znalosti fyziologie těla jsem věděl, že tyto cviky se dají obměnit. Chtěl jsem vědět více, posunout svoje znalosti na vyšší level, už jen kvůli tomu ze mi doktoři řekli „okamžitě přestaňte cvičit“ , a tak jsem si udělal kurz fitness a kulturistiky, abych o těle zjistil ještě víc. Zjistil jsem, že pokud přestanu cvičit, tělo se začne jakoby sypat, rozpadat a začalo mě bolet kde co, naproti tomu pokud jsem cvičil, najednou bolesti ustoupily. Kurz byl velice zajímavý, já osobně jsem si jej užíval, i když učiva bylo opravdu hodně. Strava jako taková, se brala jen okrajově, bylo to hlavně zaměřeno na správné provedení cviku a co jak funguje, jaký to má dopad a probíraly se tam hlavně doplňky výživy. Já sám z doplňku používám Protein, BCAA, kreatin, nakopávač a komplex vitaminů, minerálů, ale mám to opravdu jen jako doplňky stravy.

Od dob co cvičím ve fitku a naučil jsem se správně techniku provedení cviku, jsem si kolem sebe všímal, že lidi mají hodně špatných návyků. Troufám si říct, že díky těm svým zraněním a omezením co mám dokáži vnímat tělo, problémy a fungování těla lépe než ostatní. I když totiž zvednu lehkou váhu a provedu cvik špatně technicky (např. že si myslím, že mám rovná záda, ale ve skutečnosti je mám trochu zakulacená, nebo moc prohnutá), tělo se okamžitě ozve a dá mi to vědět. To si vyzkouším x krát abych se naučil techniku, třeba i jen s osou bez závaží a pak až přidávám váhu. Pak vidím v posilovně člověka, který si naloží váhu kterou sotva zvedne, je prohnutej jak paragraf, ale zjistí se, že je to člověk s papírem „trenér“ .

Když budu mít poraněný a následně vyléčený loket jak se chová sval a tělo když mám loket více od těla? Když jej tlačím před tělo nebo moc za tělo? Místo, abych si o tomhle četl, vyzkoušel jsem si to v praxi sám na sobě, jak co funguje. Stále se učím, vnímám a poslouchám tělo. Když pak vidím někoho, kdo to provádí špatně, tak se ho alespoň zeptám, jestli ho náhodou nebolí to a to, pokud ano a nebude proti, rád mu poradím. Nějakou dobu jsem takto fungoval jako trenér a instruktor, ale přestal jsem trénovat kvůli další práci, protože se to časově nedalo stíhat.

 

Nyní již máte kurz Poradce pro výživu hotový a poznatky můžete prokládat do praxe. Co dál?

Kurz výživového poradce jsem si udělal hlavně pro svoji potřebu. Dozvěděl jsem se takové základy a metodiky, aby to člověk navedlo na správnou cestu a on sám mohl říci, co je dobré a co špatné a mohl si sám upravit stravovací návyky. Krásně to koresponduje s tím, co jsem již věděl ohledně cvičení, základu stravy a doplňků. Zatím ale nějak nepřemýšlím, že bych tuhle profesi dělal „veřejně“. I právě kvůli tomu, že dnes instituce chrlí desítky trenéru a výživových poradců měsíčně a najít dnes někoho kvalitního je opravdu těžké. Proto to chci nejdříve důkladně vyzkoušet na sobě a ještě více se zdokonalit. Když už nabízet takové služby tak na vysoké úrovni, ale k tomu jen kurz nestačí. Chce to hodně osobních zkušeností, a to chce čas. Je to stejné jako se cvičením.

 

A já rozhodně souhlasím! Kurz Poradce pro výživu je vhodný pro trenéry i kouče, instruktory i cvičitele. Dnes už je při práci s lidmi nutné nejenom znát to, jak mají cvičit nebo jak se mají hýbat, ale také jak mají jíst. A vůbec nejdůležitější je pracovat i s lidskou psychikou, emocemi a motivací. Kurz Poradce pro výživu dodá jistotu, rozhled a naučí spoustu informací, ale dobrý výživový poradce se z vás nestane přes noc, chce se to začít hned dělat, zkoušet na sobě, rodině, známých, sbírat zkušenosti – je to jak s každou profesí. Dobrého účetního také dělají zkušenosti, stejně tak dobrého lékaře nebo jaderného fyzika. A pro dobrého výživového poradce doporučuji i náš kurz Life style kouč – ten je právě o práci s psychikou, emocemi a duševní hygienou.

Nakonec příběhu Tomáše bych ráda uvedla, že jsme se domluvili, díky jeho profesi, že nezveřejníme jeho pravé jméno. Nicméně nechť je vám jeho příběh inspirací – spojení výživy a pohybu je ideální kombinací!!!

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>