Rozhovor s Tomášem, který je profesí osobním strážcem, o spojení výživy a sportu a o tom, proč si udělal náš kurz Poradce pro výživu

Dnes souhlasil s rozhovorem Tomáš, který vypadá jako Jaromír Jágr:) Tomáš má velmi zajímavou profesi, je osobní strážce. Taky 5x týdně chodí do fitka a posiluje, má za sebou cestu do Ameriky a životní restart.

Tomáši, co Vás vedlo k přihlášení se do kurzu Poradce pro výživu NutriAcademy? Lákala Vás změna profese nebo jste si dělal kurz spíš sám pro sebe?

Chtěl jsem si udělat kurz Poradce pro výživu jako doplnění mých stávajících. Mám již kurz instruktor fitness a instruktor kulturistiky a to vše koresponduje s výživou. Sport jako takový není jen o tom chodit do posilovny, na kurt, na ovál, atd. Ale pokud chce člověk trošku zúročit dřinu, kterou vkládá do sportu, velice úzce to souvisí právě se stravou. A pokud si to člověk vezme ještě ze širšího hlediska, což je pro mě podstatnější, nejdříve je strava pak až sport. Člověk nemusí rád sportovat, ale jíst prostě musí a pokud se objeví nějaké otázky typu chci zhubnout, nabrat svalovou hmotu, chci se cítit lépe nebo zdravotní komplikace tak věřím, že díky mému know-how diagnostikuji problém a dokáži tomu člověku pomoci.

 

Vy se věnujete sportu dlouhodoběji? Zdá se mi, že taky hodně spojujete sport s psychikou?

Sportuji cca od 6 let. Prošel jsem si řadou sportů. Mám rád jakýkoli druh pohybu. Činku jsem vzal do ruky poprvé v 9 letech, kdy si pamatuji, že jsem 9kg jednoručku zvedal obouruč:) V té době jsem dělal závodně atletiku a zanedlouho jsem zjistil, že díky činkám se člověk může stát rychlejším, doskočit a dohodit dál. To mě přivedlo k posilování s činkami. Jelikož jsem začal v útlém věku, sport jsem dělal kvůli radosti z pohybu, kvůli tomu že si u toho člověk krásně pročistí hlavu, mysl, trénuje disciplínu a udělá něco pro své zdraví. A jsem moc rád, že do této sorty lidi patřím a ne k lidem, kteří to dělají proto, aby se pyšnili a ukazovali před ruhými..

 

A díky sportu jste se dostal k profesi osobního strážce?

Dříve jsem byl u elitních jednotek AČR ale odešel jsem ze zdravotních důvodů, nedostal jsem adekvátní vybavení na výcviky a vše jsem podstupoval se základním vybavením a byla tam velká šance, pokud bych v tom pokračoval, že skončím na vozíku, v lepším případě skončím o berlích. Fyzická a psychická zátěž bez potřebného vybavení byla obrovská. Časem si ta zátěž začala vybírat daň na kostře. Naštěstí jsem si rizika uvědomil relativně včas a řekl si, že si nechci zahrávat se zdravím. Nicméně i tak jsem se nevyhnul trvalým následkům. A tak jsem z armády odešel a začal dělat osobního strážce. Díky zkušenostem z armády jsem se dostal do jedné firmy a pracoval jako osobní ochránce a bezpečnostní manager jedné rodiny. Práce to byla neskutečně psychicky náročná, ale bavila mě a naplňovala. Postupem času jsem byl rychlejší, preciznější. A i díky tomu pokud práce člověka baví, umí se tomu více oddat, dává tomu více než musí a práce ho tak nevyčerpává, ale může ho dokonce nabíjet a naplňuje ho.

  

Působíte tedy už jako trenér? Všímáte si ve fitku nějakých nešvarů?

Díky následkům z armády jsem již nemohl cvičit s takovými vahami nebo jsem musel vypustit některé cviky a sporty úplně, nicméně díky znalosti fyziologie těla jsem věděl, že tyto cviky se dají obměnit. Chtěl jsem vědět více, posunout svoje znalosti na vyšší level, už jen kvůli tomu ze mi doktoři řekli „okamžitě přestaňte cvičit“ , a tak jsem si udělal kurz fitness a kulturistiky, abych o těle zjistil ještě víc. Zjistil jsem, že pokud přestanu cvičit, tělo se začne jakoby sypat, rozpadat a začalo mě bolet kde co, naproti tomu pokud jsem cvičil, najednou bolesti ustoupily. Kurz byl velice zajímavý, já osobně jsem si jej užíval, i když učiva bylo opravdu hodně. Strava jako taková, se brala jen okrajově, bylo to hlavně zaměřeno na správné provedení cviku a co jak funguje, jaký to má dopad a probíraly se tam hlavně doplňky výživy. Já sám z doplňku používám Protein, BCAA, kreatin, nakopávač a komplex vitaminů, minerálů, ale mám to opravdu jen jako doplňky stravy.

Od dob co cvičím ve fitku a naučil jsem se správně techniku provedení cviku, jsem si kolem sebe všímal, že lidi mají hodně špatných návyků. Troufám si říct, že díky těm svým zraněním a omezením co mám dokáži vnímat tělo, problémy a fungování těla lépe než ostatní. I když totiž zvednu lehkou váhu a provedu cvik špatně technicky (např. že si myslím, že mám rovná záda, ale ve skutečnosti je mám trochu zakulacená, nebo moc prohnutá), tělo se okamžitě ozve a dá mi to vědět. To si vyzkouším x krát abych se naučil techniku, třeba i jen s osou bez závaží a pak až přidávám váhu. Pak vidím v posilovně člověka, který si naloží váhu kterou sotva zvedne, je prohnutej jak paragraf, ale zjistí se, že je to člověk s papírem „trenér“ .

Když budu mít poraněný a následně vyléčený loket jak se chová sval a tělo když mám loket více od těla? Když jej tlačím před tělo nebo moc za tělo? Místo, abych si o tomhle četl, vyzkoušel jsem si to v praxi sám na sobě, jak co funguje. Stále se učím, vnímám a poslouchám tělo. Když pak vidím někoho, kdo to provádí špatně, tak se ho alespoň zeptám, jestli ho náhodou nebolí to a to, pokud ano a nebude proti, rád mu poradím. Nějakou dobu jsem takto fungoval jako trenér a instruktor, ale přestal jsem trénovat kvůli další práci, protože se to časově nedalo stíhat.

 

Nyní již máte kurz Poradce pro výživu hotový a poznatky můžete prokládat do praxe. Co dál?

Kurz výživového poradce jsem si udělal hlavně pro svoji potřebu. Dozvěděl jsem se takové základy a metodiky, aby to člověk navedlo na správnou cestu a on sám mohl říci, co je dobré a co špatné a mohl si sám upravit stravovací návyky. Krásně to koresponduje s tím, co jsem již věděl ohledně cvičení, základu stravy a doplňků. Zatím ale nějak nepřemýšlím, že bych tuhle profesi dělal „veřejně“. I právě kvůli tomu, že dnes instituce chrlí desítky trenéru a výživových poradců měsíčně a najít dnes někoho kvalitního je opravdu těžké. Proto to chci nejdříve důkladně vyzkoušet na sobě a ještě více se zdokonalit. Když už nabízet takové služby tak na vysoké úrovni, ale k tomu jen kurz nestačí. Chce to hodně osobních zkušeností, a to chce čas. Je to stejné jako se cvičením.

 

A já rozhodně souhlasím! Kurz Poradce pro výživu je vhodný pro trenéry i kouče, instruktory i cvičitele. Dnes už je při práci s lidmi nutné nejenom znát to, jak mají cvičit nebo jak se mají hýbat, ale také jak mají jíst. A vůbec nejdůležitější je pracovat i s lidskou psychikou, emocemi a motivací. Kurz Poradce pro výživu dodá jistotu, rozhled a naučí spoustu informací, ale dobrý výživový poradce se z vás nestane přes noc, chce se to začít hned dělat, zkoušet na sobě, rodině, známých, sbírat zkušenosti – je to jak s každou profesí. Dobrého účetního také dělají zkušenosti, stejně tak dobrého lékaře nebo jaderného fyzika. A pro dobrého výživového poradce doporučuji i náš kurz Life style kouč – ten je právě o práci s psychikou, emocemi a duševní hygienou.

Nakonec příběhu Tomáše bych ráda uvedla, že jsme se domluvili, díky jeho profesi, že nezveřejníme jeho pravé jméno. Nicméně nechť je vám jeho příběh inspirací – spojení výživy a pohybu je ideální kombinací!!!

Rozhovor s Mgr. Růženkou Hankusovou

O další rozhovor jsem požádala ženu, kterou jsem poznala letos na jaře na kurzu Poradce pro výživu. Od začátku do konce stále pozitivně naladěná, vtipná – prostě šířila kolem sebe pohodu a byla samý úsměv. Růženka. I krásné jméno:)

Růženko, mohla byste se prosím sama představit?

Jmenuji se Růžena Hankusová, je mi 59 let, jsem vdaná a s manželem žiji v Přerově. Původním povoláním jsem zdravotní sestra, po 10 letech praxe v nemocnici jsem se rozhodla stát se středoškolskou učitelkou na Střední zdravotnické škole. Podmínkou bylo vysokoškolské vzdělání a tak jsem při zaměstnání vystudovala 2 fakulty na Univerzitě Palackého v Olomouci, a to fakultu lékařskou a psychologii na fakultě pedagogické. Na zdravotnické škole jsem působila 10 let. Poté jsem se rozhodla pro změnu a v roce 1996 jsem začala pracovat ve farmaceutické společnosti, zabývající se léky na předpis. V této oblasti jsem působila 21 let, z toho posledních 11 let na manažerské pozici.

To je velmi impozantní životopis! Vím, že rekvalifikační kurz Poradce pro výživu si děláte přes Úřad práce, jak jste se na ÚP vůbec ocitla?

Ano, na sklonku minulého roku jsem shodou různých náhod přišla o práci a ocitla jsem na Úřadu práce. Byla to pro mě velmi zvláštní situace. Po 40 letech opravdu vysokého pracovního nasazení jsem najednou nedělala nic a začala přemýšlet co dál. Dva měsíce jsem odpočívala a pak se rozhodla, že udělám změnu stravovacích návyků, začnu opět sportovat a díky tomu všemu se mi podařilo snížit váhu o 12kg. To mě přivedlo k myšlence se tímto tématem začít více zabývat a spolu s dámami z Úřadu práce v Přerově jsem se začala zajímat o možnost rekvalifikace v oblasti výživového poradenství. Sice mám zdravotnické vzdělání, nicméně problematika výživy se za tu dobu výrazně posunula do jiných dimenzí a já jsem potřebovala získat znalosti od skutečných odborníků v této oblasti.

 

A jak to na Úřadu práce probíhalo?

Musím říct, že dámy na Ú v Přerově byly velmi příjemné. Musela jsem vyplnit žádost a zdůvodnit ji, ale nebylo to nic složitého a na cokoli jsem se mohla doptat. Potřebovala jsem si taky vybrat, u koho si kurz udělám. Při rozhodování jsem pátrala na internetu, až jsem se dostala na stránky NutriAcademy. Kontaktovala jsem Vás Radko a dohodla se na termínu kurzu i na postupu, jak využít dotaci z Úřadu práce. Úřednice na ÚP byly velmi vstřícné a pomohly mi s dalšími náležitostmi, potřebnými ke schválení platby. A mohla jsem začít studovat.

 

Jak hodnotíte studium pohledem odborníka z oboru a navíc zdravotníka a dokonce i pedagoga?

Musím říci, že studium je z mého pohledu poměrně náročné, a to jak v oblasti teoretických znalostí, tak z hlediska praktického, týkajícího se tvorby jídelníčků, za dodržení výživových pravidel. A vůbec nejnáročnější byla závěrečná zkouška spolu se zpracováním písemné práce. Ale vše jsem nakonec úspěšně zvládla! A jsem za to ráda. Zdá se totiž, že v poslední době poradců pro výživu vyrostlo jako „hub po dešti“, nicméně jejich úroveň není stejná a málo kdo se věnuje výživovému poradenství tak komplexně a s individuálním přístupem ke klientovi, jak jsme se naučily v NutriAcademy. Proto věřím, že mi bude dopřáno vše, co jsem se naučila, zúročit v praxi při práci s klienty.

 A co Vás v té praxi nyní čeká?

Od září se vracím na částečný úvazek ke kořenům, k práci středoškolské učitelky na Střední zdravotnické škole. Zbytek času bych ráda věnovala výživovému poradenství.

 

A já Růžence velmi děkuji za rozhovor:) A pro vás všechny mám vzkaz: často se mě lidé ptají, zda studium zvládnou – ano, zvládnete. I v 60, i v 70ti letech jej zvládnete. Protože my  vás to prostě naučíme:) A kdyby se vám zdálo, že se nechcete nervovat se zkouškami či domácími úkoly, vždycky máte možnost si kurz udělat jen tak, sami pro sebe – udělat si výživový plán pro sebe, sestavit si svůj vlastní jídelníček a konečně mít jasno a vědět, jak se to dělá. Prostě to brát jako investici do zdraví a sami do sebe. Vítejte v NutriAcademy:)

O tom jak bojuje za zlepšení stravování ve školkách a školách s naší absolventkou Klárkou Frndovou

Ráda bych Vám dnes představila Klárku, která navštěvovala náš kurz Poradce pro výživu minulý rok. Na kurzu se velmi aktivně zapojovala, spoustu věcí sama věděla a hlavně je měla vyzkoušené z praxe – i to, že opravdu fungují. Není divu, má 3 děti a ve Vrchlabí se stará o to, aby její děti i děti jiných maminek měli ve školce nutričně vždy to, co opravdu potřebují a ještě, aby jim to chutnalo. Víc takových maminek!!! Vždyť ve školkách se nemusí vařit jen knedlíky s omáčkou, vepřo knedlo zelo a šulánky s mákem:)

Klárko, mohla byste se prosím sama představit?

Je mi 36 let a jsem matkou téměř 7 letých dvojčat Joshiho a Benjiho a téměř 3 letého Andrého. Od mých 14 let, kdy mi lékaři zjistili mononukleózu, se zajímám a vzdělávám v oblasti zdravého stravování a alternativní medicíny. Svoje poznatky jsem vždy nejdříve aplikovala sama na sobě, na své rodině a nejbližších přátelích. Postupně jsem si doplnila několik výživových kurzů na Slovensku, kde jsem se vdala a 10 let žila. Výsledky u mě i mých nejbližších byly skvělé a tak se přirozeně postupně začali zajímat i další lidé, jestli by jsem mohla i jim pomoci s jejich nadváhou, zdravotními výzvami a nebo třeba jen při zlepšení jídelníčku, s kterým si nevěděli rady.

Vy se staráte o přípravu jídelníčků a i samotného jídla pro děti ve školce, jak jste se k tomu dostala?

Po narození dětí jsem se přirozeně dostala hlavně k řešení každodenních dětských záležitostí a na všechny bolístky a zdravotní neduhy hledala vždy zdravější alternativu co nejbližší k přírodě a jejím darům. Samozřejmě jsem se i vrhla do objevování zdravých dětských jídelníčků a postupně se to dostalo k tomu, že připravuji jídelníčky na svačinky do školky a školy ve městě, kde žijeme. Maminkám, které svačinky připravují, jsem udělala kurz vaření a každý týden jsem všem k dispozici na případné konzultace. Zdravá strava, přírodní výživové doplňky, nastartování samoléčebného procesu našeho těla, bylinky a alternativní přístupy k léčbě jsou mojí velkou láskou a provázejí mě, moji rodinu a mé klienty každý den.

Co Vás vedlo k přihlášení se do kurzu Poradce pro výživu?

Důvod není velmi prozaický, potřebovala jsem získat akreditovaný kurz v ČR, abych si mohla otevřít živnost. Na podzim chystám otevření mojí pobočky, protože mi končí mateřská dovolená s mým nejmladším synem.

Proč zrovna NutriAcademy? Lišilo se nějak tohle vzdělávací zařízení od jiných, dělala jste si průzkum na webu nebo to bylo doporučení?

Hledala jsem akreditovaný kurz, a to většina nabízených kurzů nesplňuje. A bylo mi   sympatické, že společně s teorií (kurzy a přednášky) existuje i praxe (ozdravné pobyty, poradna pro absolventy a báječné doplňky výživy Nutrirestart). To vše mě přesvědčilo, ta komplexnost. A musím říct, že to opravdu funguje. Když něco potřebuji, napíšu nebo zavolám a vždy mám danou problematiku s kým zkonzultovat a probrat. Konzultuji především různé praktické případy, které přichází v naší rodině i u mých známých.

Co Vám ten kurz dal? 

V první řadě jsem získala potřebné oficiální vzdělání. Dozvěděla jsem se o dalších  možnostech skládání jídelníčků v praxi. Ale největším přínosem pro mě jednoznačně byly konkrétní praktické zkušenosti lektorů, které nikde v knihách nevyčtete.

Vy jste také osobně vyzkoušela některé výrobky z naší nabídky Nutrirestart. Co konkrétně a jak jste s nimi spokojená?

Ano, produkty si pravidelně objednávám hlavně pro sebe a svojí rodinu, občas i pro klienty. Využívám pouze část sortimentu, protože sama spolupracuji se značkou Nutrilite, kde většinu doplňků máme. Ale z Nutrirestartu jsem si velmi oblíbila: Zásaditou koupelovou sůl, zásaditý bylinkový čaj, chlorelu, mladý ječmen a na imunitu Cordyceps. Oceňuji vysokou kvalitu a  nepřemrštěnou cenu.

 

Děkuji Klárko za rozhovor! A pro vás milí čtenáři dodávám, že kdybyste se chtěli s Klárkou třeba potkat nebo jí napsat či zavolat a probrat s ní třeba to, jak ve vaší školce či škole zlepšit stravování, zde jsou kontakty: tel. 732680150, email: Klarisimo@gmail.com

Rozhovor s Péťou Skalskou, která zklamaná odešla ze zdravotnictví, udělala si všechny naše kurzy a zakládá vlastní projekt

Dnes jsem o rozhovor požádala velmi zajímavou ženu, která se jmenuje Petra. Petra je zdravotnicí a pracovala na pozici instrumentářky v nemocnici. Pak se ale rozhodla definitivně odejít. Seznámili jsme se na našem kurzu Poradce pro výživu asi před 4 lety. Proč si zdravotník dělá kurz Poradce pro výživu, mohli byste se mnozí ptát. No milí zlatí je to tak, i nutriční terapeuti, i lékaři si náš kurz dělají. Proč ne? Vždyť je to hodně o praxi, která se ve školách neučí:) A já tvrdím, že tento kurz by se měl učit na základní škole. Tak až mě vláda osloví, abych jim to tam dala do pořádku:))))))))) Ale teď je na pořadu dne Petra a její velmi zajímavý příběh, příjemné počtení!:)

 

Péťo, proč jsi se tenkrát přihlásila do kurzu Poradce pro výživu? Bylo Ti to jako zdravotníkovi vůbec k něčemu?

Kurz Poradce pro výživu jsem studovala čistě z nutnosti. Pracovala jsem tou dobou ještě v nemocnici jako instrumentářka na ortopedických sálech, což byla práce sice hezká, ale jen ve chvílích kdy jsem měla natažený plášť a rukavice. Jakmile šlo o cokoli jiného kromě samotného výkonu, bylo to o zešílení. Pak se mi ale naskytla příležitost pracovat pro on-line projekt, jehož pointou bylo vypracování jídelníčků pro co nejvíce klientů. Bylo to zcela mimo obor zdravotnictví a upřímně, ve zdravotnictví mě tohle nenaučili – jen vše obecně. Tak jsem otevřela Google a koukla na možnosti kurzů výživových poradců a po přečtení nabídky Nutriacademy jsem neměla potřebu pátrat dál. Intuitivně jsem si vybrala to nejlepší, co jsem mohla. Od té doby uplynulo již 4 roky a já u stravy zůstala částečně, jelikož jsem u NutriAcademy vystudovala mnoho dalších kurzů. A protože to byl i kurz   Lifestyle kouč, tak jsem se posunula i trochu jinam, než byl můj původní záměr. K vlastnímu podnikání.

Teď v tuto chvíli jsem na rodičovské, mám boží Aničku, které bude za pár dní rok, a tak jsem měla dostatek času si v hlavě vše urovnat a poskládat a vytvořit svůj vlastní projekt, na kterém se teď intenzivně maká 😀 Projekt se jmenuje Liferestart a jeho podstatu zatím nebudu prozrazovat veřejně. Ale jedno říci mohu a to, že nebýt Nutricademy a kurzů, ať už týkajících se stravování, koučovaní, psychosomatiky, aromaterapie anebo základů podnikání, nikdy bych v sobě nenašla odvahu říci si, že vytvořím projekt, který bude můj vlastní a bude super 😉

Pojďme ještě chvilku zpátky ke kurzu Poradce pro výživu. Co ti ten kurz tedy dal?

Kurz byl velice intenzivní a přiznám se, že jsem se musela docela učit a i tak jsem na závěrečnou zkoušku šla s velkým respektem. Nakonec se však ukázalo, že stačilo poslouchat v hodinách, ve kterých bylo vše důležité řečeno. Všichni lektoři byli úžasní. Poslouchat jejich výklad bylo zajímavé, jelikož teorie byla prokládána jejich zkušenostmi z praxe. Tímto bych chtěla všem poděkovat.

Vrtá mi pořád hlavou ten tvůj odchod ze zdravotnictví a taky upřímně – odchod z místa zaměstnance a přechod na dráhu živnostníka, a to vše s malým dítětem u boku a dalším v břiše:) ráda bych o tom věděla víc, chceš mi to říct?

Myslíš taková úvaha o našem zdravotnictví aneb proč i když je to nádherná práce nedá se v něm vydržet? Dobře, myslím, že když už píšeme zpověď, jak to bylo se mnou a studiem kurzů u Nutriacademy, měla bych dokončit i myšlenku ohledně toho, proč jsem odešla z práce ve zdravotnictví, práce v zaměstnaneckém poměru, a dala se na dráhu živnostníka. Kdo je zaměstnán a chodí mu měsíční plat, má nárok na neschopnost, paragraf na nemocné děti či na dovolenou – tak ten si asi řekne, že je bláznovství odejít z pozice instrumentářky na  operačních sálech, když přeci průměrný plat zdravotní sestry je více než 30 tisíc. Nevím, kde tento fakt média vzala, ale já měla po 5 letech praxe na sálech čistý plat 16 tisíc. A jakožto matka malého kluka, který zrovna nastoupil do školky, jsem minimálně každý druhý měsíc byla doma na OČR – tedy z 16 mi zbylo kolem 11 tisíc. To je první fakt,  který mě přiměl ke změně.

Druhý fakt je ten, že když člověk trochu zapřemýšlí, je mu jasné, že na nemoci a fyzické potíže je potřeba se koukat celostně, a ne řešit následek – ale pídit se po příčině. A to bohužel nikdo ve státních zařízeních nedělá a ten kdo by chtěl je prohlášen za blázna, šarlatána a magora.  Já od dětství vím moc dobře, že když chci, umím být nemocná a když nechci, umím si nemoc zakázat. Samozřejmě mnohdy je to složitější a nestačí si říci: tak teď jsem si zlomil nohu, protože se mi nechce na návštěvu ke tchýni. Psychosomatika je velmi obsáhlé téma a většinou velice individuální. A teď se na mě mnozí zdravotníci urazí, ale je to tak a každý kdo je sám k sobě fér si to musí umět přiznat, ale ve zdravotnictví již dávno nejde o pacienty a pomoci jejich trápení, ale o keš, prstě o prachy. O to, který primář bude jezdit v lepším bávu a který z nich bude mít mladší milenku, kterou vyveze na luxusní dovolenou na Maledivy.

A třetí důvod, proč jsem se rozhodla opustit zdravotnictví? Následující: vrchní sestry, které by mohly zastat spousty kvalifikované práce, jsou zavaleny byrokratickými nesmysly. Vyplňují spousty nesmyslných lejster denně. Např. bez podepsaného papíru o proškolení jak zacházet s rychlovarnou konvicí na sesterně není možné povolání sestry vůbec vykonávat. I sestřičky musí na odděleních denně napsat tuny zbytečností do dokumentací. Copak ty holky nevědí, že když se pacient pokadí, mají mu jít umýt zadek a vyměnit podložku? Musí o tom psát  slohovky? Na lidi, kteří by uvítali lidský přístup, proto prostě nezbývá čas. Nedivte se všichni, že někdy už jsou z toho tak otrávené, že zkrátka rezignují a kašlou na to. A to jsem já neuměla překousnout, nechci, abych byla v jedné „skupině“ s těmi, kteří se k lidem neumí chovat vlídně, protože se nechali zničit systémem.

Ano, naše zdravotnictví jde dopředu, máme superboží přístroje, úchvatné léky, výzkumy, grafy, statistiky, výsledky a akreditace, ale na jedno se zapomnělo. Na záměr pomáhat a  chovat se lidsky. Jasně že ne všichni jsou záporáci, já znala mnoho báječných lékařů a sester, ale v globálním měřítku se bohužel ztrácí….Bohužel.

 Já Ti Péťo tímto děkuji za tvoji autenticitu a odvahu to přiznat hlavně sama sobě!!!

 

Pojďme tedy nyní zase mimo oblast zdravotnictví, do oblasti zdravého životního stylu, poradenství, tvorby jídelníčků a osobnostního rozvoje. Myslíš, že je těžké sehnat v tomto oboru práci? Je to mimo oblast zdravotnictví, jako zdravotník bys to přeci měla někde jednodušší?

No já si všeobecně myslím, že sehnat práci v jakémkoli oboru je snadné, jestliže člověk skutečně pracovat chce. A co se týká oboru zdravého životního stylu, je to o to jednodušší, protože je nyní doba, kdy si lidé začínají uvědomovat, že je čas na změnu, že to jak žijí je jen a jen v jejich rukou. Mnoho lidí hledá pomoc, ať už při překonání fyzických problémů, nebo chtějí byla hubení, vymakaní, anebo se chtějí zbavit bolesti zad, která vznikla na úkor nadváhy. Stejně tak hledají lidé ale podporu i psychickou a taky správné nasměrování při pochopení, jak mohou sami se sebou pracovat. A proto jsem šla osobně já ještě na další kurzy NutriAcademy, mám jich za sebou asi 10. Podnikání, Life style kouč, aromaterapie, výživa dětí, psychologie osobnosti. A díky tomu se mi v hlavě zrodil vlastní projekt.

 

Jsi v kontaktu s lidmi, které jsi potkala na našich kurzech? Podporujete se vzájemně v praxi nebo při podnikání?

Ano jsem, někteří se stali mými přátel, od jiných čerpám inspiraci, další jsou mi vzorem. S jedním z lidí, jež jsem díky kurzům potkala, budu – jak pevně věřím, spolupracovat v mém projektu Liferestart. A má vzdělávací dráha rozhodně nekončí. Teď v září budu začínat kurz kineziologie a Bachovy esence. V říjnu pak podstoupím výběrové řízení na kurz porodní duly, který jestliže dobře dopadne, začnu příští rok studovat.

 

Doporučila bys naše kurzy?

Všem, kteří si pro vzdělávání vyberou NutriAcademy: gratuluji k výborné volbě a přeji vám, abyste našli svoji cestu, díky které nebudete pracovat pro peníze ale pro radost a vaše práce bude více koníčkem nežli povinností k přežití.

 

A já opět dodám, že kdybyste se chtěli s Péťou spojit, nebo s ní absolvovat projekt Liferestart, máte možnost ZDE: